Ne nadarmo se říká, že ultra se běhá hlavou. Pokud si v ní nastavíte, že vám to dnes neběží, jste odsouzeni závod zabalit. Přestože můžete mít nohy relativně čerstvé a v cestě vám nemusí stát žádný větší problém. Chce to mentální sílu. Kde ji ale ve zdánlivě beznadějných situacích najít?
Nejeden nápad startovat na B7 vznikl v hospodě, kde vás kamarádi nebo kolegové u piva namotivovali se přihlásit. Ale motivace k dokončení 100 kilometrového závodu musí být trochu větší než vyhrát sázku.
Zeptejte se sami sebe před závodem, proč to děláte a tento důvod si na trase připomeňte. Třeba rodičové mají velkou výhodu. Myslet na děti, jak budou pyšné v cíli, je silně motivující.
Zazní startovní výstřel a vy v euforii vybíháte na své několikahodinové dobrodružství. Javorový vybíháte s větrem ve vlasech. Ropici a Travný vyjdete levou zadní. A pak přijde Lysá. Nohy už nejsou tak čerstvé, pot stéká z čela a začínají se ozývat staré bolístky. Krize je tady! Musíte se přemlouvat ke každému kroku, na rozběhnutí nemáte ani pomyšlení.
V této situaci to nesmíte vzdávat a naopak přesvědčit hlavu, že za chvíli se vám poběží o 100 % lépe. V Ostravici si dejte polévku, gel nebo prostě to, na co vám přijde chuť. Určitě vás nakopne, když uvidíte známou tvář, která vám dodá trochu elánu. A rázem to běží jako na začátku. Zázrak!
Čím více takových závodů a vzdáleností budete mít za sebou, spolehlivě poznáte, kdy na vás menší krize útočí. Jsou ale i krize spojené se závažnými zdravotními potížemi, které neodejdou. Proto je důležité znát své tělo a limity.
Vašemu okolí jste prozradili, na jaký čas míříte? Chcete překonat váš loňský čas? Nebo míříte i na vysoké příčky v celkovém umístění? Každý se motivuje něčím jiným, ale vytvářet si na sebe velký tlak je zbytečné. Na ultra závodech svádíte spíše boj sám se sebou než se soupeři. Nevěšte hlavu, když vás ze startu rychlíci předbíhají, závod je to dlouhý a nevyzpytatelný. Jak napsal Christopher McDougall ve své knize Born to run: ,,Ultra je soutěž v jídle a pití, u které se lidé trochu proběhnout, a doplňuje ji krásná scenérie.”
Přestává vás to bavit a do cíle to máte ještě 60 kilometrů? Dejte si za cíl další občerstvovačku, kde se posilníte. A pak tu další, tu za ní a najednou bude cílová páska před vámi. A přejít do chůze i na rovině nebo z kopce je naprosto v pořádku. Zapojíte trochu jiné svalové skupina a ty nejnamáhanější si trochu odpočinout. Pokud v sobě najdete sílu, střídejte běh s chůzí a běhejte třeba od jednoho stromu k tomu následujícímu.
Často slýchávám otázku, na co tak při závodě myslím. A upřímně neznám nikoho, kdo by při ultramaratonu vymyslel podnikatelský plán nebo si zrekapituloval dosavadní život. Myšlenky směřují k tomu, co si dát k jídlu na občervovačce, kdo bude čekat v cíli nebo jak si konečně po závodě odpočinu.
Nejlepší je dostat se do stavu flow. Tehdy se plně soustředíte na danou aktivitu, ztrácíte pojem o čase nevnímáte tolik únavu. Určitě znáte to nutkání každou minutu kontrolovat na hodinkách přibývající metry. To dokáže být pěkně frustrující, proto zkuste nechat čas a kilometry plynout a soustřeďte se na terén pod vámi.
Průměrně B7 nedokončí jedna třetina závodníků. Pokud jste protnuli cílovou pásku, je to uctyhodný výkon, nad kterým spoustě lidí zůstává rozum stát. A pokud byste měli kontě DNF, možná je to ještě cennější zkušenost, která vás do dalších výzev zocelí. Takže v cíli jedině s rohlíkem od ucha k uchu!
Konání akce umožnil podnik Lesy České republiky, s. p.
