Ve fantastickém čase 11:20:48 doběhl jako první do cíle letošní Beskydské sedmičky teprve devatenáctiletý Matěj Beneš (tým Sportobchod).
„Tak, jako dneska, jsem se ještě nikdy v závodě nevydal,” řekl Matěj vyčerpaný v cíli a vzápětí nadšeně pokračoval: „Co k tomu říct, to je úplná nádhera. Vůbec by mě nenapadlo, že je to v mých možnostech. Já jsem si myslel, že hodně ambiciózní cíl, který jsem měl, je 12 hodin, ale i to jsem si říkal, že by mi muselo všechno sednout, jak má. Nakonec je to ještě o 40 minut rychlejší. Ani ve snu by mě to nenapadlo, že to můžu dokázat.”
Závod očima vítěze:
„Řekl bych, že oproti loňskému ročníku jsem to rozeběhl o dost rychleji, o to víc potom také bolelo. Na 25 až 28 kilometru jsem se klukům utrhl a v podstatě jsem si šel svůj závod. Dalo by se říct, že jsem šel sám, ale samozřejmě jsem sám nešel, protože před námi byla velká vlna hobíků. Museli jsme všechny předbíhat a byl tam i úsek z Malenovic na Lysou horu, a pak ten seběh dolů, kdy jsme chytili největší vlnu, což bylo trochu náročné. Ke konci už to pominulo a běželo se krásně. Od 60 kilometru závod dost štípal, ale to prostě k ultramaratonu patří. Extrémně tvrdá krize nepřišla, ale už to hodně bolelo a musel jsem hodně zapojit hlavu a na morál dojít do cíle.”
O nejbližších soupěřích:
Já jsem věděl, že na Radhošti jsem měl náskok 16 minut, ale ještě na Ráztoce jsem měl náskok 21 minut. Druhý Aleš Sedlák na mě stáhl 5 minut, tak jsem si řekl, že asi chytil druhý dech. Na Javorník jsem to proto pral hodně a následný seběh, který je náročný, hodně bolel. Konci je už víc šotolinová cesta a asfaltka, tak tam se to už dalo pustit a věděl jsem, že už mě nepředběhnou.
O pocitech v cíli:
V cíli jsem měl rozhodně pocit úlevy, že už to má za sebou a taky velká bolest, protože jsem na trati nechal opravdu všechno.
Konání akce umožnil podnik Lesy České republiky, s. p.
